4.kapitola-Vize II.

5. května 2012 v 22:31 | Gess |  Dva světy-Proroctví sester
Druhá část



,,Počkej.Chci vědět,co se to se mnou a Sandy děje.Aspoň tohle mi teď vysvětli."řekla jsem.Matka se na mě zmučeně dívala.,,Děje se to proto,že jste strážkyně Iresmillské brány.Jste následnicemi mě a dalších dvou sester."Když skončila,myslela jsem,že snad omdlím.Strážkyně?Jaké brány?A dvou sester?,,Co prosím?Hezky v klidu mi to trochu přibliž."odpověděla jsem důrazně.,,Dobře,zkusím to trochu zkrátit.Já a další dvě sestry jsme strážkyně.Už celá tisíciletí se tato tradice Iresmillie dodržuje.Kdysi našemu světu vládl Galettrix.Ten se snažil náš svět,ne tento,ale náš,zničit tím,že tvořil různé nestvůry,aby zničili dobro,které tehdy vládlo.To se mu však nepodařilo,jelikož ho první tři strážkyně uvěznily a nestvůry,které byly stvořeny zničily.Říká se,že Galettrixe poslaly Iresmillskou bránou a uvěznili ho v jiném světě.Aby se už nikdy nevrátil,byly stvořeny další tři strážkyně,které měli hlídat bránu.Strážkyně,které Galettrixe uvěznily,jim předali poselství střežení Iresmillské brány,které se po tisíciletí předávalo dál a dál.Před šestseti lety toto poselství bylo předáno mě a dalším dvoum sestrám.Brána byla bezpečná a nic jí nikdy neprošlo,až do té doby,než do našeho světa prošel další strážkyně.Byla to čtvrtá strážkyně brány,ale musely být jen tři.Tato strážkyně se snažila k nám dostat,ale nedovolily jsme to a tak se postavila proti nám.A to se nikdy nemělo stát."vyprávěla mi.Poslouchala jsem pozorně,ale stejně jsem ještě nepochopila úplně všechno.,,Strážkyně,její jméno bylo Dartmirie se pokoušela o povstání Galettrixe,ale moc se jí nedařilo.Všichni jsme si tedy myslely,že je pro nás neškodná.Já a tvůj otec jsme žili v Iresmillském království.Potom přišla úžasná zpráva.Čekala jsem tvého bratra."v tom se zarazila,ale pak potřásla hlavou.,,Když jsem porodila,já a váš otec jsme byli nejšťastnější rodiče na světě.Takto jsme žili dva roky,dokud nepřišel osudný den."řekla a já poznala,že se snaží udržet si chladnou hlavu.,,Jaký?"promluvila jsem po dlouhé době.,,Galettrix se vrátil.Když jsme se to s vaším otcem dozvěděli,věděli jsme,že není jiná možnost,než opustit tento svět.V té době jsem čekala tebe.Tvůj otec nás dopravil k bráně a my jsme jí prošli,ale váš otec to nestihl."znovu se zarazila.,,Věděla jsem,že mám v druhém světě ještě jednu sestru a tak jsem se vydala k ní.Osm měsíců a narodila ses mi ty.Zaplnila si ztrátu vašeho otce.Byla jsi pro mne vším.Rok na to se mi donesla zpráva,že mě přišli hledat Galettrixovi poskokové.Nechala jsem vás tedy u Joselin,abych neohrozila váš život a odjela.Po dvou měsících mě našli a odvedli mě do Iresmillie.Tam mě teď Galettrix vězní."a dokončila vyprávění.Nemohla jsem tomu uvěřit.,,Já věděla že nejsi mrtvá.Něco mi to prostě říkalo,ale nebyla jsem si jistá,co.Ale co Sandy?"zeptala jsem najednou.Matka svěsila hlavu.,,Tehdy,když jsem prchala z Iresmillie,požádala mě druhá strážkyně,ať s sebou ještě vezmu její dceru.Ta dcera byla Sandy."Když to dořekla,myslela jsem,že si ze mě dělá srandu,ale její oči prozrazovaly něco jiného.,,To není možné.Ty chceš říct,že jsi jí dala rodině Sandersonů?Takže ona vlastně není jejich."řekla jsem pomalu.Přikývla.,,A Sandy není její pravé jméno.Jmenuje se Sia De Laira ."řekla.Také dlouhé jméno.,,Myslím,že mě už nic jiného překvapit nemůže."řekla jsem a usmála se.,,Ale ano.Vy tři musíte Galettrixe zastavit.Je to jediná šance na záchranu Iresmillie.Mus…"pak se ale zarazila.,,Už nemáme čas.Ve vaší blízkosti se nachází dva ochránci.Střeží vás.Musíte se s nimi vydat k bráně a projít do Iresmillie."řekla.,,Ale jak máme vědět kde je?A kde tě najdu?"zeptala jsem se rychle.,,Je na náměstí.Otevřete jí jen jedna z vás.Musíte.O mě se nestarej,hlavně zničte Galettrixe."řekla a já jí chtěla něco říct,ale v tom jsem se začala vzdalovat.,,Mami!"zakřičela jsem.Jediný co jsem slyšela bylo:,,Nezapomenu na tebe!"a já se znovu objevila v mé posteli.Vystřelila jsem do sedu.,,Mami!!"zakřičela jsem.Po tváři mi ztékali slzy.Dveře se prudce otevřely a v nich stál Sean.Přiběhl ke mně a když si ke mně sednul,přivinul si mě do náruče a já se rozbrečela.,,Byl to sen Nio.Pouhý sen."utěšoval mě,ale já věděla,že to sen nebyl.Byla to vize.Pravdivá vize.Ještě víc jsem se k němu přitiskla.Takhle jsme tam seděli asi půl hodiny.Potom jsem si znovu lehla a když můj bratr odešel,přehrávala jsem si v hlavě všechno,co se stalo.Potom jsem upadla do spánku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.