3.kapitola-Zjištění II.

5. května 2012 v 22:19 | Gess |  Dva světy-Proroctví sester
Druhá část



,,Nialo?Já..,nevím jak to mám říct."s těží ze sebe vysoukala.Zatvářila jsem se zmateně.,,Co?"zeptala jsem se a podívala jsem se na přechodu.Už jsme byly na cestě domů.,,No,víš jak zítra slavíme ty narozky?Tak já jsem pozvala Ryana s Derylem."řekla rychle,ale já jsem dost dobře slyšela,co řekla.Nevadilo mi to,jen mě to hodně překvapilo.,,Já jsem si myslela,že ty dva nenávidíš."a znova jsem se podívala,jestli něco nejede.,,To jsem neřekla,jen jsem ještě byla naštvaná kvůli Kirsten.A myslela jsem,že když nám pomohli tehdy v té uličce za Bronzem,neuškodilo by,kdybychom jim trochu poděkovali.Doufám,že ti to nevadí."zeptala se mě rychle.,,Vůbec a v kolik zítra přijdou?"a znovu jsem se musela rozhlédnout.,,Ten provoz je tu čím dál víc horší."řekla jsem,ale v tu samou chvíli vyslovila i Sandy odpověď na mojí otázku.,,Večer v půl deváté." A já se na ní zaraženě podívala.,,Cože?Teda,já jenom,není to moc pozdě?Víš mohli by si pak myslet,že."ale nedopověděla jsem to,jelikož jsme už stáli před bránou Sandyina domu.Ta se rozeběhla a já stačila říct pouhé:,,Tak zítra!" a ona mi zamávala.Vydala jsem se tedy domů.

***
,,Hledám nocleh na jednu noc."řekl jsem hospodyni.Ta se na mě podívala přes okénko ve vratech.Poté ho zavřela a otevřela vrata.Vjel jsem do dvora.Jeden čeledín ke mně přiběhl a převzal ode mě otěže mého koně.Pršelo v kuse celé čtyři dny.Byl jsem promáčený.Věděl jsem,že nesmím zastavovat a musím jet stále dál.Taky že bych nezastavil,ale Rein už byl pořádně vyčerpaný.Hned ráno zase vyrazím.Hospodyně mě zavedla do domu.,,Budou to čtyři zlatý."řekla a já jsem vyndal měšec.Dal jsem jí ho do ruky.Ona ho otevřela a začal vybírat čtyři zlatý.Rukou jsem jí zastavil.,,Nechte si to."a s tímto mě tedy zavedla do mého pokoje.Nechala přinést teplou vodu.Když odešla,přistoupil jsem k posteli a začal ze sebe sundávat zbraně.Všechny jsem je položil na postel,na přehoz.Poté jsem ze sebe sundal plášť a dále i černou košili.Posadil jsem se na postel a podíval se z okna.Pořádně pršelo.Kapky dopadaly na parapety.Hlavu jsem si položil do dlaní a prohrábl si vlasy.Pořád jsem musel myslet na to,že za pár dní poznám ty tři vyvolené.Ale také jsem se obával svého neúspěchu.Mohl bych cokoli pokazit a ohrozit je.Pak by byla naše země zničena.Ne.Já jsem nikdy nic nepokazil a ani nic nepokazím.Je to má jediná šance.Musím splnit tento úkol.Musím,když chci odčinit to,co jsem kdysi napáchal.Pak jsem zakroutil hlavou.Už na to nebudu myslet.Teď mě napadlo zase něco jiného.Co když to budou nějaké chudinky plné strachu.Nemusí mít vůbec žádné zkušenosti s bojem.To bychom byli ztraceni.Vstal jsem a sundal ze sebe mokré oblečení.Když jsem byl vykoupaný,vzal jsem si čisté oblečení,které mi hospodyně nechala přinést a lehl si do postele.Zítra mě čeká další mokrý den.

***
Byla jsem zase v lese.Všude byly stromy a keře.Jako vždy jsem šla po cestě.Pak jsem se zastavila.Na konci lesa se zjevila postava.Už z dálky jsem věděla,že je to on.Pořád ten samý kluk.Když byl dostatečně blízko,popošla jsem k němu ještě blíž a pak se zastavila.Díval se na mě svýma nádhernýma očima.Ale co mě zarazilo,byl jeho výraz.V obličeji mu hrála samota a bezcennost.Už jsem nemohla déle čekat.,,Kdo jsi?"zeptala jsem se,ale v tu chvíli mi oči zahalilo prudké světlo.Když jsem je otevřela,byla jsem ve své posteli.
Zvenčí mi do okna zářili sluneční paprsky.Věděla jsem,že je nový den.Zase škola,učení a.Pak mi to došlo.Dnes mám sedmnácté narozeniny.Strhla jsem ze sebe peřinu a vyskočila jsem z postele.Když v tom se mi podlomili nohy a já už ležela na podlaze.Překvapeně jsem zamrkala.Danty ke mně přiběhl a zmateně okolo mě pobíhal.Podepřela jsem se rukama a chtěla jsem vstát,ale nějak jsem neměla dost energie.Vůbec jsem nechápala,proč se nemohu postavit.V tom se rozletěli dveře a v nich stál Sean.Ten jen vykulil oči.,,Co tu proboha vyvádíš?"zeptal se mě a přispěchal mi na pomoc.Chytl mě za ruku a čekal,až se postavím.Znovu jsem se podepřela rukama,ale pořád nic.Jako bych neměla dostatek síly a moje nohy vypověděly službu.,,Tak já čekám."řekl Sean.Podívala jsem se na něj.,,Já nemůžu."řekla jsem pouze.Z jeho pohledu jsem usoudila,že mi nevěří.,,No tak ségra.Chápu,že máš narozeniny,ale přece nechceš,abych tě nesl v náručí."řekl,ale když viděl můj pohled,trochu zvážněl.,,No tak dobře.Počkej."a než jsem se nadála,už jsem stála vedle Seana,který mě podpíral.Zase se mu na obličeji vytvořil ten jeho legrační úsměv.,,Tak vidíš."řekl a pustil mě,ale to se mi zase podlomily nohy a já dopadla ramenem na rám postele.,,Auuuu!!!"zařvala jsem bolestí.Sean ke mně okamžitě přiskočil.,,Jsi v pořádku?Myslel jsem,že si ze mě jen utahuješ,ale jak to vypadá,asi jsem se spletl."řekl a usmál se.Podíval se mi na rameno.,,Co je to se mnou?"zeptala jsem se ho.Moje narozeniny a dopadnou takhle.Vtom mnou projel nával něčeho velkého.Do nohou se mi vrátila síla.Já se opřela o postel a postavila se.Ten úžasný pocit.Najednou jsem se cítila úžasně,hrozně skvěle a hlavně plná síly a energie.Sean se na mě podíval.Pohled jsem mu oplatila.,,Už je to dobrý.Můžeš jít."řekla jsem mu a mile jsem se na něj usmála.Sean se na mě podíval.Pak se otočil a odešel.Když zavřel dveře,chystala jsem se okamžitě zavolat Sandy.Chtěla jsem si jít pro mobil,který mám na druhé straně na nočním stolku,ale když jsem vykročila,okamžitě jsem se objevila u nočního stolku.Byla jsem tam rychlostí blesku.Jen jsem zamrkala a popadla telefon.Co se to se mnou děje.Vytočila jsem Sandyno číslo a začala volat.Na druhém konci se ozvalo zašustění.,,Sandy Sandersonova.Kdo je u telefonu?"zeptala se,ale v jejím hlase mě něco zaskočilo.,,Sandy,to jsem já,Niala.Něco se mi stalo."řekla jsem rychle.Sandy si oddechla.,,Nialo,mě taky.Nevím jak je to možné."řekla s naléhavostí v hlase.,,Nápodobně.Vstala jsem z postele a najednou se mi podlomily nohy a já už ležela na podlaze.Pak mnou projela silná vlna.Naplnila mě sílou a energii.Postavila jsem se a už jsem byla v pořádku.Cítila jsem se hrozně dobře.Přímo skvěle.Rozhodla jsem se,že ti zavolám a když jsem udělala ani ne jeden krok,stála jsem na druhé straně pokoje u mého mobilu.Řekni mi,je tohle normální?"zeptala jsem se jí vyděšeně.Z nějaké nutnosti jsem šla do své koupelny a pustila vodu.,,Pane bože.Taky jsem spadla,když jsem vylezla z postele.Prostě mě moje nohy neunesly.Potom přišla matka a když se mi koukala na hlavu,o kterou jsem se praštila o roh nočního stolku,slyšela jsem co si myslí.Četla jsem jí myšlenky.Počkej,dojdu do koupelny si napustit vanu."Když to dořekla,myslela jsem,že mě trefí šlak.,,Teď si jí právě taky napouštím,"pak jsem se zarazila.,,a co si přečetla u mamky v hlavě?"zeptala jsem se.Slyšela jsem,jak se zarazila.,,To nechtěj slyšet."odpověděla.,,Chvíli počkej,jen si vlezu do vany."řekla a já si tedy mezitím sundala pyžamo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥Verča ♥TVD♥ ♥Verča ♥TVD♥ | Web | 5. května 2012 v 22:24 | Reagovat

super bloček :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.