3.kapitola-Zjištění I.

5. května 2012 v 22:15 | Gess |  Dva světy-Proroctví sester
Všem se moc omlouvám,konečně mám opravený notebook,takže sem budu zase přidávat články mnohem častěji.Doufám,že se vám bude líbit další apitolka.



,,Konečně víkend."řekla jsem.Nastala sobota a to znamenalo celý den válení v posteli.Poplácala jsem vedle sebe na postel a vtom se na tom místě objevil Danty.,,Dobré ráno.Tak co?Pustil tě Sean ven?"zeptala jsem se a pak vstala.Protáhla jsem se a přistoupila k oknům.Roztáhla jsem závěsy.Okamžitě mě oslnilo slunce.Otočila jsem,hupsla do bačkor a vyběhla z pokoje.Potichu jsem se přikradla ke dveřím pokoje,který patřil Seanovi.Stiskla jsem kliku a otevřela pokoj.Jasně,on si může dopřát klid,ale že by třeba pustil Dantyho ven,to je moc těžký.Po špičkách jsem přistoupila k jeho posteli a opatrně stiskla deku.V jedné vteřině jsem deku stáhla a můj bratr vyděšeně vyskočil a v druhé přede mnou stál nahatý Sean.Blesku rychle jsem se otočila.,,Panebože!!!Od kdy spíš nahatý?"zeptala jsem se.Šokovaně a také trapně jsem se vydala ke dveřím.,,Od té doby,kdy si mě přestala v..,"podíval se na budík.,,v devět ráno budit!A od té doby,kdy se spolu nekoupeme ve vaně."odpověděl a pak se začal smát.Já se překvapeně otočila.Už měl na sobě trenky.,,Čemu se směješ?Víš jak to je trapný?!"řekla jsem,ale to už jsem se svíjela na zemi a smála se na celý kolo.Můj bratr mě začal lechtat.,,Přestaň.Prosím.Víš,že jsem strašně lechtivá.Seane.Prosím."řekla jsem co nejsrozumitelněji.Sean ale nepřestal.,,Já ti říkal že ti to spočítám."odpověděl a ještě chvíli mě lechtal.Potom konečně přestal.Spokojeně se usmíval,za to já jsem si utírala slzy pod očima.Sean natáhl ruku a já jí chytla,ale ještě než jsem byla úplně na nohou,stáhla jsem jí dolů a Sean spadl na podlahu.Rychle jsem se otočila a běžela po schodech do obývacího pokoje.Za sebou jsem slyšela kroky.Pak mě někdo popadl za pas a strhl mě na gauč.,,Seane!"vykřikla jsem,ale on mě zase začal lechtat.Zase ta stejná písnička.Konečně přestal.Já jsem vstala a odebrala jsem se do kuchyně.,,Nialo?Co si přeješ k narozeninám?"zeptal se mě z ničeho nic Sean.Úplně bych zapomněla na moje narozeniny.Vlastně my tři.Já,Sandy a Kirsten,ale s Kirsten nejspíš letos slavit nebudem.,,Já nevim.Ještě jsem se o tom nepřemýšlela."odpověděla jsem mu a podívala se na něj.On ukázal vedle sebe na gauči.Vzala jsem si horkou čokoládu a šla do obývacího pokoje.Sedla jsem si na gauč vedle Seana,který mi přehodil ruku kolem ramenou.,,Tak si to okamžitě promysli,nebo ti dárek vyberu já a ty víš jaký mám vkus na narozeninový dárky."řekl mi a zasmál se.Já jsem se taky zasmála.Přemýšlela jsem o mém dárku k narozeninám.,,Asi nějaký oblečení.Zrovna minulý pátek jsme se Sandy nemohli nic najít v mé skříni na tu výpravu do Bronzu."pak jsem se zarazila.Sean se na mě díval a v jeho obličeji jsem vyčetla,že asi ví,proč jsem ztichla.,,Už na to nemysli.Buď vděčná těm dvoum, kteří se tam objevili."řekl a přitiskl mě k sobě ještě víc.Měl pravdu.Alespoň,že se nestalo ještě něco horšího.Já jsem skončila s modřinami,ale Sandy skončila se zlomenou nohou.Musím jí navštívit.Aspoň se dohodneme,jak oslavíme ty naše narozky.,,Seane?Nemohl by si mě zavést k Sandy domů?"zeptala jsem se ho.Nejdřív si unaveně oddychl a už se chystal protestovat,ale když jsem na něj udělala psí oči,přikývl.,,Děkuji bráško,za to ti už nikdy nevlezu do pokoje,když budeš spát."poděkovala jsem.Oba dva jsme se zasmáli.Pak jsem upalovala do pokoje se převléknout a trochu se upravit.Potom jsem ještě zavolala Sandy,že se stavím.

Stiskla jsem zvonek.Dveře otevřela Sandyina matka.,,Ahoj Nialo.Ráda tě vidím.Sandy už na tebe čeká."řekla a pustila mě dovnitř.,,Taky vás ráda vidím paní Sandersonova.Děkuji."řekla jsem a sundala si bundu.Zula jsem se a uklidila jsem si boty do botníku.,,Je u sebe v pokoji.Pak vám přinesu něco k pití."řekla mi a ukázala nahoru.Před jejím pokojem jsem zaklepala na dveře a vešla dovnitř.,,Ahoj.Tak mě tady máš."řekla jsem,zavřela jsem za sebou dveře a skočila k Sandy na postel.Obě jsme se nahlas smáli.,,Tak jak to s tebou vypadá?"ukázala jsem na její nohu v sádře.Zamračila se,ale potom se zase usmála.,,Doktor říkal,že můžu v pondělí jít do školy.Doufám,že mi pomůžeš do schodů."dořekla a podívala se na mě prosebně.,,To ví že jo.Tak tohle máme vyřešený.Teď se musíme dohodnout na narozeniny."řekla jsem.A tak jsme se domluvili,že narozeniny budeme slavit u Sandy doma.

,,Počkej na mě.Uklidím si věci a půjdem na dějiny spolu."řekla jsem Sandy a při tom jsem zandavala učebnice do skříňky.Pak jsem popadla tašku a připojila se k Sandy.,,Nialo,vím,že jsem byla na ně hrozně protivná,ale myslím,že bychom mohli poděkovat Ryanovi a Derylovi."Když to řekla,myslela jsem,že si dělá srandu,ale její pohled byl vážný.,,Jasně.Akorát nevím,kde jsou."řekla jsem jí,ale Sandy mě umlčila.Před námi na lavičkách seděl Ryan i s Derylem.Sandy chtěla vykročit,ale zapomněla na svou nohu a když na ní došlápla,potichu si zanadávala.Podepřela jsem jí a podívala se na lavičku,ale to už si nás Ryan všiml a vstal z ní.Když se díval na Sandy,tvářil se ustaraně,ale zároveň naštvaně.Otočila jsem se na Sandy bych viděla jak se tváří,ale zjistila jsem,že stojí pořád na místě a tváří se jako kdyby byla duchem někde jinde.,,Ryan i Deryl se před námi zastavili a trochu usmáli.Pořád se mi hlavou honila otázka,jak věděli,kde jsme.Asi to zůstane tajemstvím.,,Ahoj."řekli jsme se Sandy naráz.,,Ahoj."pozdravil nás Ryan,který stále civěl na mou nejlepší kámošku.,,Chtěli jsme vám poděkovat za..."ale Sandy nevěděla,co má říct.Ryan se usmál.,,V pohodě.Přece bychom vás nenechali sežrat tou stvůrou."a když to dořekl a všiml si našich výrazů,usmál se.,,To..jó..no."odpověděla Sandy inteligentně,otočila se a kulhavě se vydala přes chodbu do třídy.Ryan se za ní okamžitě rozeběhl a vzal jí tašku,která se jí pletla pod nohy.,,Počkej!Pomůžu ti.Stejně máme všichni stejnou hodinu."řekl s úsměvem a podepřel jí.Obdivuhodně jsem se na ty dva dívala.Mezitím ke mně došel Deryl.Také se na ně díval.,,Já jsem myslela,že ho nemůže vystát."a pak mi ujelo malé uchechtnutí.,,Máš pravdu,ale já si myslím,že se Ryanovi trochu víc líbí."odpověděl a pak se na mě podíval.Vtom pohledu jsem jasně věděla,na co myslí.Přistoupila jsem k němu a stáhla mu kapuci u mikiny přes hlavu.,,Na to zapomeň."a s tímto jsem se rozeběhla na hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se vám třetí kapča?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.